SVATBA

V jedné italské vesnici se chystala svatba. Snoubenci se dohodli s farářem, že po skončení obřadu mohou před kostelem uspořádat malou oslavu. Jenomže v den svatby se rozpršelo, a tak snoubenci poprosili faráře, jestli by nemohli svatbu krátce oslavit uvnitř kostela.

 Faráři se ta myšlenka nikterak nezamlouvala, ale oba snoubenci začali slibovat: "Jenom každému dáme kousek dortu, zazpíváme pár písniček, uděláme slavnostní přípitek a půjdeme domů." Nakonec ho přece jen přesvědčili. Ale, když svatebčané snědli dort, připili si a zazpívali a pak si připili podruhé a přidali další písničku a potom potřetí ... a za půl hodiny se oslava rozjela na plné obrátky, všichni se náramě bavili. Farář nervózně přecházel po sakristii sem a tam a znepokojeně poslouchal hlahol, který k němu doléhal stále silněji.

"Vidím, že vás ta svatba poněkud rozrušila," poznamenal mladý kněz, který byl do farnosti poslán na výpomoc. "Bodejť by ne! Slyšíš, jaký dělají hluk v domě Páně? Právě tady!" - "Ale otče, vždyť neměli kam jít." - "Já vím, já vím... Musejí u toho dělat takový rámus?" - "No, když se to tak vezme, otče, Ježíš se taky jednou účastnil svatební hostiny." - Farář po něm blýskl pohledem: "To vím taky, že Ježíš byl na svatební hostině. Nepotřebuju, abys mě poučoval. Jenomže v Káni Galilejské neměli oltář s Nejsvětější svátostí!"

Musím říct, že poslední věta onoho postaršího kněze mne opravdu rozesmála...

Asi každý mladý člověk už někdy zažil nesouhlas s nějakými novotami při liturgii - hudbě při mši. Argumenty jako - tohle se sem nehodí...

Bůh je rád, když se člověk dokáže radovat, ať je to v kostele, nebo kdekoli jinde...